|
Podpořený projekt:
Czech Hospital o.s. : Česká nemocnice v Pákistánu
Po ničivém zemětřesení na podzim roku 2005 v Pakistánu, zorganizovala společnost "Hand for Help, o.p.s." z Liberce sbírku. Získané prostředky byly použity na projekt malé mobilní nemocnice pro horský národ Baltiů, který žije trvale v podmínkách humanitární katastrofy doslova na hraně života v nehostinných údolích Západního Himáláje-Karakorumu v Severních oblastech Pakistánu. Olomoučtí horolezci Ing. Vítězslav Dokoupil spolu s Dr. Dinou Štěrbovou v průběhu dvou misí (2006 a 2007) nejprve nemocnici vybojovali ze chřtánu pákistánské byrokracie a dopravili do Skardu na horním toku Indu. V roce 2007 ji dále džípy dopravili, postavili a uvedli do života v Arandu, v nejvýše položené vesnici (3000 m nm.) v jednom z nejodlehlejších údolí na úpatí karakorumského ledovce Čhogo-Lungma.
Protože celá oblast je pro svoji příliš velkou vzdálenost od Indického oceánu mimo dosah monsunových dešťů, představuje zdejší území vysokohorskou poušť s vyhraněným kontinentálním klimatem a extrémně tvrdými životnými podmínkami. V zimě klesají teploty i v dolinách až k -40 stupňum Celsia a téměř pět měsíců v roce musí obyvatelé výše položených horských vesnic přežívat spolu se svým dobytkem v jakýchsi sklepeních zapuštěných pod úroveň přízemí, které nazývají zimními místnostmi. Zdejší horalé ale nemají kam odejít, aby mohli změnit svůj život.
Rodiny opouštějí na zimu obytnou část svých příbytku a spolu se zvířaty přebývají v tzv. zimní místnosti, co je v podstatě sklípek z vetší části zapuštěný pod domkem do země v sousedství suchého záchoda. Zde, ve stísněném prostoru a v nedostatečném oblečení jen trpně cekají, až dlouhá zima skončí.
Občas vykydají ze svého betlému bočními dvířky hnůj, na čoudícím ohýnku upečou čapátu, či uvaří balti tea, (slaný čaj po tibetském způsobu omaštěný máslem) o kterém věří, že jim dodá sílu. Není divu, že právě toto období krutě prověřuje fyzický stav vesničanů: umírají hlavně staří a nemocní, ale i malé děti, které měly tu smůlu a narodily se příliš pozdě, aby do zimy zesílily. Navíc je zimní místnost ideálním semeništěm chorob a infekcí. Předloni zemřelo údajně v Arandu 30 dětí, a nikdo nepamatuje, že by některou zimu nezemřelo žádné. Až letos!
Dina Štěrbová popisuje:
„Každý rok jsme v zimě nosili naše nemocné na nosítkách do Doko, když už jsme si nevěděli s nimi rady a neměli jsme léky. A oni nám většinou po cestě umřeli.“ vysvětlil nám později starosta Alí . (Doko je vesnice v níže položené části údolí, odkud mohou odjíždět džípy do Skardu celoročně. V zimě to ale znamená celodenní pochod v hlubokém sněhu.) A pak Alí radostně dodává: „A letos jsme nemuseli nést nikoho a také nikdo neumřel, díly lékům z České Republiky. Všichni se za Vás modlíme, dokonce i náš mulla v mešitě, abyste měli dlouhý život! “
Jak jsme zjistili, prakticky všichni obyvatelé vesnice Arandu trpí červy, průjmy, zvracením, kašlem a děti svrabem. Průjmy a zvracení je pro malé děti ve zdejších podmínkách smrtelné
onemocnění. Další smrtí jak pro matku tak novorozeně je porod dítěte. Za naší přítomnosti ve vesnici jedna žena po porodu zemřela. O porodu jsme nevědeli. Od jisté smrti se nám podařilo zachránit jedno mesíční dítě, které nám donesli v agónii v důsledku totální dehydratace, ženu, která zvracela červy, muže a ženu s krvavými průjmy a zvracením.
Pověst nemocnice se roznesla po celém údolí.
Nemocnice stojí, ale bez trvalé, každoroční pomoci zpustne nebo zcela zmizí, jako řada jiných. Nadační fond Pomozme dětem žít lépe poskytl pro rok 2009 prostředky na zajištění léků pro nemocnici, včetně odčervení všech obyvatel, dále na přítomnost dětské sestry, revizi vodovodu a vybudování první sprchy ve vesnici Arandu.
Pokud Vás projekt zaujal, můžete jej také podpořit svým příspěvkem na účet Czech Hospital o.s. č.ú.: 3350843001/5500 u Raiffeisenbank a.s.
Víťa Dokoupil o tom, jak probíhala stavba nemocnice
Dina Štěrbová o tom, jak se léčilo
poděkování
další obrázky zde...
"Protože platí, že dělící čára mezi lidmi není daná hranicemi, bohatstvím, barvou pleti či rozdíly ve víře, nýbrž vede napříč srdci a myslí lidí. A proto nic nezkazíme, když se zařadíme mezi ty lidi, kteří vidí řešení problémů těch nejbídnějších z bídných v podání pomocné ruky. Myslím, že tento způsob nazírání není ani naivní, ani sentimentálně romanticky a provází lidskou civilizaci hodně dlouho. Jen si vzpomeňte na bosého mnicha v kutně, který již před tolika stoletími rozmlouval s ptáky, bylo mu líto i vši a s chudými se rozdělil i o to poslední. A přes veškerou zdánlivou směšnost a prostotu jej následovalo a stále následuje tolik lidi dobré vůle...." dodává Dina Štěrbová.
|
