Howard C. Cutler, M.D., Tenzin Gjatso : Cesta ke štěstí – průvodce dobrým životem
...V takových studiích, jako například studie dr. Larryho Scherwitze, která zkoumá rizikové faktory vzniku cévní srdeční příhody, bylo zjištěno, že u lidí, kteří jsou nejvíce zaměřeni sami na sebe (ti, kdo na sebe při rozhovoru nadměrně poukazují používáním zájmen „já“, „mně“, a „moje“), je vyšší pravděpodobnost vzniku srdeční cévní příhody, i když mají ostatní rizikové faktory v normě.
V jiné studii, kterou provedl James House ve výzkumném centru michiganské univerzity, bylo zjištěno, že pravidelná charitativní činnost, při které s ostatními jednáme vřele a soucitně, významně zvyšuje očekávanou délku života a pravděpodobně i celkovou vitalitu.
Kromě toho, že soucit má blahodárný vliv na naše fyzické zdraví, je dokázáno, že přispívá i k našemu emocionálnímu zdraví. Studie ukazují, že pomáhání ostatním může navodit pocit štěstí, klidnější mysl a snížit depresi. Ve třicetileté studii absolventů Harvardu došel vědec George Vaillant k závěru, že přijetí nesobeckého životního stylu je zásadním prvkem dobrého psychického zdraví.
Nejenže tato činnost poskytuje hřejivé osobní kontakty, ale bylo také zjištěno, že klid, který pociťují tito lidé, je rovněž spojen s úlevou mnoha fyzických obtíží způsobených stresem...
Myslím si tedy, že čím hlouběji člověk porozumí utrpení a různým druhům utrpení, kterým jsme podrobeni, tím hlubší bude úroveň jeho soucitu...
Především věřím tomu, že si člověk musí uvědomit užitečnost soucitu. To je klíčový faktor. Jak jednou přijmete fakt, že soucit není něco dětinského či sentimentálního, a uvědomíte si, že je to něco skutečně cenného, jak pochopíte, že je to hluboká hodnota, najednou vás začne přitahovat a začnete být ochotni jí rozvíjet...
A když jednou ve své mysli začnete pěstovat myšlenku soucitu, když už se jednou tato myšlenka aktivuje, pak se váš postoj k ostatním automaticky změní. Když k ostatním přistupujete s myšlenkou soucitu, automaticky se tím zmenší váš strach a dovolí vám to s ostatními jednat otevřeně. Vytvoří se pozitivní a přátelská atmosféra. S tímto postojem můžete navazovat vztahy, ve kterých vy sám podnítíte možnost pozitivní a přátelské odezvy druhé strany. Pokud zastáváte tento postoj, tak dokonce i když se druhá strana chová nepřátelsky nebo na vás nereaguje pozitivním způsobem, pak přinejmenším vy jste k té osobě přistoupil s pocitem otevřenosti, což vám dodává určitou flexibilitu a možnost změnit svůj přístup, kdykoliv to bude nutné. Tento druh otevřenosti přinejmenším umožňuje vést s lidmi smysluplnou konverzaci. Ale bez postoje soucitu, když jste uzavření, podráždění nebo lhostejní, může za vámi přijít třeba nejlepší přítel a stále vám nebude dobře.
Myslím, že v mnoha případech lidé očekávají, že to bude ten druhý, kdo na ně bude reagovat pozitivně, než aby se sami chopili iniciativy jako první. To je chyba. Vede to k problémům a funguje to jako bariéra, která vytváří pocit oddělenosti od ostatních. Pokud tedy chcete překonat tento pocit izolace a opuštěnosti, myslím, že obrovskou změnu způsobí váš vnitřní postoj. Přistupovat k ostatním s myšlenkou soucitu v mysli je tím nejlepším způsobem...
Tendence pomáhat ostatním může mít pro naši povahu stejně zásadní význam jako komunikace. Můžeme použít analogii s vývojem řeči, která je stejně jako schopnost altruismu a soucitu jedním z významných rysů lidské komunikace. V mozku jsou zvláštní oblasti určené potenciálu řeči. Pokud jsme vystaveni příznivým vlivům z našeho okolí, tj. společnosti, která používá řeč, pak se tyto skryté oblasti mozku začínají rozvíjet a vyzrávat a naše schopnost používat jazyk se zvyšuje. Stejným způsobem jsou možná všichni lidé obdařeni „zárodkem soucitu“. Když jsou vystaveni správným vlivům – doma, ve společnosti jako takové a později možná i vlastnímu cílenému úsilí – tento „zárodek“ se začne rozvíjet. S touto myšlenkou se vědci nyní snaží zjistit optimální okolní podmínky, které by u dětí způsobily, že se zárodek soucitu a laskavosti rozvine. Podařilo se jim určit několik faktorů: mít rodiče, kteří jsou schopni ovládat své vlastní emoce, kteří jsou sami laskaví, kteří pro chování svých dětí stanoví odpovídající hranici, kteří dávají dítěti najevo, že je samo zodpovědné za své jednání, a kteří používají logické argumenty, aby pomohli nasměrovat pozornost dítěte k citovým a emočním stavům a vlivu jeho chování na ostatní...
Když někdy potkám staré přátele, připomene mi to, jak rychle čas ubíhá. A přiměje mě to k zamyšlení, zda jsme svůj čas správně využili či nikoliv. Správně využít čas je nesmírně důležité. Dokud máme toto tělo a zvláště tento úžasný lidský mozek, myslím, že každá minuta je něčím zvláštní. Naše každodenní existence je většinou naplněna nadějí, přestože nemáme žádnou záruku budoucnosti. Nemáme žádnou záruku, že zítra touto dobou budeme ještě zde. Ale stále pracujeme pro budoucnost čistě na základě naděje. Musíme tedy svůj čas využít co nejlépe. Věřím, že správné využití času je takovéto: pokud můžeš, služ jiným lidem, jiným cítícím bytostem. Pokud nemůžeš, alespoň jim neubližuj.
|